Krumlovský rodák a průkopník barevných fotografií.

Dětství a inspirace fotografie

Karel Šmirous se černobílé fotografii věnoval od svých dvanácti let. Po ukončení na základní škole, chtěl pokračovat ve studiu malířství, ale na přání svého otce, začal  studovat chemii. 

Během studií na vysoké škole se setkal s autochromem (raný proces barevní fotografi, kdy dostal první impuls se věnovat barevné fotografii. V roce 1910 se proslavil první českou barevnou autochromní pohlednici, kterou vydalo nakladatelství Minerva. Oboru fotografie se věnoval také jeho nejstarší bratr Josef Seidl, od kterého se Karel mnoho naučil. 

Cit pro uměleckou fotografii a kompozici rozvíjela i jeho matka, která sama ze záliby vystudovala malířství u Amalie Manesové, sestry Josefa Mánesa. Studia chemie Karel později uplatnil v oboru barvířství a barvářství. Poté pokračoval ve stejném oboru a získával zkušenosti v Německu a ve Francii.  

Proč se inspiroval autochromem

V roce 1913 se seznámil s bratry Lumiérovými, vynálezci autochromu, se kterými se přátelil celý život. O rok později Šmirous získal titul doktora a stal se asistentem Emila Votočky. Emil byl jedním z nejvýznamnějších českých chemiků, který se specializoval na organickou chemii, konkrétně na monosacharidy. Byl také znám jako hudební skladatel a hudební teoretik. Karel se věnoval pokusům s barevným tiskem a po válce ho národohospodářský ústav pro Českou Akademii vyslal do laboratoří bratrů Lumiérů a do Spojených francouzských barvíren. V roce 1931 vyřešil způsob barevného zvětšování při umělém světle. 

Proslavení s barevnými fotografiemi

Po dvou letech výzkumu přenosu barevné fotografie na papír byl Karlův výzkum korunován úspěchem ve formě vynálezu procesu hydrotypie, což je způsob fotografického tisku, kterou patentoval roku 1921. 

V roce 1937 na Světové výstavě v Paříži obdržel zlatou medaili za vynález a fotografie zhotovené hydrotypií. Bohužel v důsledku války si tato technika nenašla své uplatnění, jelikož nastoupily moderní barevné fotografické papíry. Karel Šmirous je autorem tří československých patentů v oblasti barevné fotografie. Karel byl rovněž známým fotografem, nejvíce se soustředil na zátiší, akty, portréty, krajiny, ale i reportáže. Věnoval se také vědecké a reklamní fotografii. Publikoval barevné pohlednice vynikajícího technického zpracování. Pořádal přednášky s promítáním autochromu, připravoval výstavy, kde menší autochromy prosvětloval ve světelných skříňkách či denním světlem. Připravil také reprezentativní publikaci „Československo“ pro výstavy v Bruselu roku 1958.

Šmirous zemřel v Praze v požehnaném věku 90 let. Z jeho činnosti se dochovala nejrozsáhlejší sbírka autochromů v Čechách, která byla poprvé po jeho smrti prezentována na samostatné putovní výstavě Národního technického muzea oslavující 90. výročí autochromu v roce 1997 a která byla několikrát vystavena i v cizině.