Egon Schiele byl rakouským malířem, kreslířem a zároveň žákem Gustava Klimta. Je znám jako autor provokativních aktů v pohnutých pozicích, portrétů měst
a vlastních podobizen.

Vlivy dětství

Egon byl už od dětství železničním fanouškem. Jeho vztah k železnici určitě ovlivnila jeho rodina, do které se narodil v roce 1890. Měl velmi blízký vztah ke svému otci Adolfovi, který pocházel z Vídně a byl přednostou železniční stanice. I jedna z Egonových sester pracovala u dráhy. Egonova maminka Marie pocházela z Českého Krumlova. Egon měl více sourozenců, ale bohužel tři z jeho sourozenců zemřeli.V Českém Krumlově můžete navštívit Dům Egona Schieleho a umělecké centrum, které je po něm také pojmenované ESAC. 

Malířem navzdory

Egon byl plachý a uzavřený a raději se zabýval sám sebou, než aby vyhledával společnost druhých. Bylo to tiché dítě. Nikdy nebyl ctižádostivý a ani nebyl obdarován výrazným nadáním. Vystudoval gymnázium v Kremži a dokonce jednu třídu musel opakovat, což později komentoval nepřívětivou poznámkou, že jeho „neomalení učitelé“ byly vždy jeho „nepřáteli“. Jediný předmět, v němž prokázal píli a nadšení, bylo kreslení. Svůj přirozený talent se rozhodl následovat a podal si žádost o přijetí na Vídeňskou akademii, kterou mu schválili i malíř Max Kahrer, jeho samotný učitel a jiní dospělí, kteří Schieleho formovali. Své rozhodnutí si prosadil i navzdory nesouhlasu svého poručníka. 

Téma smrti

Egon se bohužel už v raném dětství setkal se smrtí svých sourozenců, ale smrt jeho vlastního otce ho poznamenala na celý život. Byl to jeden z nejbolestivějších okamžiků
a ztrát v životě, protože svého tatínka považoval za nejdůležitější osobu na světě. Egon nikdy neměl nijak zvlášť důvěrný či dokonce vřelý vztah k matce. Otcův odchod měl za následek finanční potíže domácnosti, jelikož po otcově smrti se Egon stal živitelem domácnosti. Zkušenost se smrti, která rodině Schielových nebyla cizí, mladého Egona podle jeho vlastních slov silně ovlivnila i jako umělce. Smrt se pro něj stala významným námětem tvorby. Egon sám zemřel v roce 1918 na španělskou chripku, nakazil se od své ženy Edith, která zemřela jen několik dní předtím.

Hlavou vídeňských umělců

Schiele se slavnostně oženil v roce 1915 s Edith Harmsovou, se kterou žil až do své smrti. Vzhledem k probíhající první světové válce dostal o čtyři dny později povolací rozkaz do armády. Díky svým clivným přátelům však působil výhradně na administrativních pozicích. V roce 1917 zaznamenával své první umělecké úspěchy. Dr. Franz Martin Haberditzl, ředitel moderní galerie koupil několik Schieleho kreseb a velký portrét Edith Schieleové. Tato koupě měla pro Schieleho velkou hodnotu. Schiele považoval za svůj velký vzor Gustava Klimta, který byl po celou jednu generaci vůdčí osobností vídeňských výtvarných umělců. Když v roce 1918 Klimt umírá, Egon se stal jeho legitimním nástupcem. V rámci 49. výstavy vídeňské secese konané v roce 1918 byl uznán za hlavu vídeňských umělců. Převzal plnou odpovědnost za organizaci a navrhl plakát výstavy nazvaný Společnost u stolu. Svými obrazy a kresbami zapůsobil na curyšský časopis Neue Zürcher Zeitung, díky kterému se dostal na očekávaný vrchol, a stal se tak široce uznávaným umělcem. 

Buřič společnosti

Egon se soustředil zejména na malbu odvážných až obscénních pozic a jeho hlavním modelem byla jeho žena Edith. Tu však taková pozornost nikterak netěšila, a proto Schiele dále využíval pro pózování modelky. Malíř byl považován za podivína, jeho akty totiž působily násilně a společnost pobuřovala agresivní nahota na jeho portrétech. Později byly jeho kresby zkonfiskovány a byl dokonce obžalován z únosu a znásilnění nezletilé dívky. Ve vyšetřovací vazbě strávil tři týdny, ale obvinění byla posléze odvolána. V zahraniční se však jeho díla těšila oblibě.

Díla