Rožmberkové vlastnili Český Krumlov po tři století, takže se významně zapsali do historie města i zámku. Petr I. z Rožmberka významně ovlivnil náboženský život města v první polovině 14. století. Zasloužil se o vybudování hradní kaple neboli kostela svatého Jošta a z jeho odkazu byl v roce 1350 založen minoritský klášter.

Dělení růží

Praotec rodu Vítků, Vítek I. z Prčice, zemřel v roce 1194 a podle pověsti měl svůj majetek rozdělit mezi svých pět synů. Jednalo se o slavnostní akt zvaný ‘dělení růží’ a odehrával se pod krumlovským hradem. Všimněte si, že symbol pětilisté růže je v Krumlově všude. Ostatně i původní erb pánů z Rožmberka tvoří pětilistá růže.

Rozvětvily se nové rodové linie

Všech pět synů založilo vlastní rodové linie. Vítkův syn Vítek III. z Prčice a Plankenberka je považován za zakladatele rodu Rožmberků. Jméno této větve Vítkovců bylo odvozeno od hradu Rožmberka, který založil jeho syn Vok I. z Rožmberka. Tento hrad zase pravděpodobně získal své jméno podle růže, která byla znakem všech Vítkovců v různých barvách.

Nejstarší česky psané právnické dílo

Postupem času moc a bohatství této rodiny rostly. K tomu přispělo nejen dědictví z roku 1302 po další větvi Vítkovců - Pánech z Krumlova (např. Zvíkovských). Ale také zásadou, že majetek dědí nejstarší syn, což bránilo dělení majetku. To nakonec vedlo ke vzniku panství (dvorce), které bylo urbanizováno, mělo vlastní hřbitov a svého urbáře. Vznikla zde tzv. rožmberská kniha, která je nejstarším česky psaným právním dílem.

Na přelomu 12. a 13. století byly vybudovány základy největšího panství v českém státě. Byla to éra významných rodových center v Horním Rakousku, jako byly Prčice, Vyšší Brod, Soběslav, Veselí nad Lužnicí nebo hrad Blankenberg.

Patřili k mocenské elitě

Rožmberkové patřili k mocenské elitě, která se často dokázala postavit proti královské moci. Zastávali vysoké funkce, působili jako guvernéři, nejvyšší komorníci a maršálové, nevyhýbali se ani úřednickým hodnostem. 

Další významnou osobností rodu byl syn Oldřicha I. - Jindřich III. z Rožmberka. Ten stál v čele panské jednoty, která byla nespokojena se správou krále Václava IV. V roce 1394 ho dokonce uvěznili na hradě Český Krumlov. Jindřichův syn Oldřich II. z Rožmberka patřil k těm českým šlechticům, kteří hájili zájmy katolické šlechty.

Zachránce Petr Vok měl dluhy

Posledním potomkem rodu byl Petr Vok, který byl pravým kavalírem. Proč? V roce 1611 došlo k vpádu do Pasova, který pozval inteligentní, ale již duševně nemocný panovník Rudolf II. Petr Vok obětoval celou svou finanční rezervu, takzvaný ‘Rožmberský stříbrný poklad’, a podplatil pasovské vojsko. Tímto způsobem vrátil do jižních Čech mír alespoň na několik dalších let. Postaral se o to, aby vojáci, kteří se jinak živili drancováním, vražděním a znásilňováním venkovského obyvatelstva, dostali zaplaceno za odchod.