Původní gotický hrad v Českém Krumlově založili páni z Krumlova někdy před rokem 1250. Představovali větev mocného rodu - Vítkovce s pětilistou růží ve znaku.

Český šlechtický rod pánů z Krumlova vznikl jako jedna z větví rodu Vítkovců. Za zakladatele tohoto rodu je považován Vítek II. syn Vítka z Prčice. Na Českokrumlovsku založili spojenečtí Rožmberkové řadu hradů.

Zelená pětilistá růže

Erbem krumlovského pána byla zelená pětilistá růže se zlatým středem ve stříbrném poli. Páni z Krumlova byli jednou z rodových větví českého staršího rodu Vítkovců. Podle staré erbovní pověsti o dělení rodu Vítkovců znázorňuje pětilistá růže pět synů, mezi které Vítek z Prčice rozdělil rodové panství. Symbol zelené pětilisté růže používal i nejvýznamnější člen rodu pánů z Krumlova - Záviš z Falkenštejna.

Záviš of Falkenštejn - “kouzelník”

Byl jedním z předních velmožů mocného rodu Vítkovců (pánů z Růže), kteří vlastnili většinu rodových pozemků v jižních Čechách. Byl synem Budivoje z Krumlova a Perchty z Falkenštejna. Navíc měli úzké vztahy s Rakušany. V letech 1276-1277 se Záviš dokonce připojil k české šlechtické opozici proti českému králi Přemyslu Otakarovi II. který začal uprostřed jejich panství budovat opěrné body královské moci (České Budějovice, Zlatá Koruna).

Záviš brzy vstoupil na dvůr královny Kunhuty, s níž se pak roku 1280 tajně oženil a narodil se jim syn Jan. Sňatek vyvolal několik fám, podle jedné z nich se královna se Závišem stýkala ještě za králova života a sama mu usilovala o život. Někteří lidé ho dokonce považovali za nebezpečného kouzelníka a čaroděje. 

Příliš moci znamená více nepřátel

Dvanáctiletý král Václav II. umožnil Závišovi podílet se na správě země a stal se nejvyšším hofmistrem krále. Jeho moc a vliv rostly a vzbuzovaly značnou závist. V červnu 1284 veřejně oslavil svůj sňatek s královnou a byl uznán za králova nevlastního otce. Král mu plně důvěřoval a Záviš měl v zemi rozhodující moc. Závišových nepřátel přibývalo, protože nacházeli oporu v Rudolfovi II. Habsburském. Obviňovali ho z obohacování sebe a svých spojenců na úkor země a také z plánů na krádež královské koruny a ohrožení králova života. Když zemřela jeho manželka Kunhuta, Záviš se vzdal svého úřadu a zmizel z veřejného života.

Nový začátek se smutným koncem

Poté se znovu oženil s Jitkou, sestrou uherského krále Ladislava Kumána, a usadil se s ní na hradě Svojanov. Mezitím se jeho nepřátelům podařilo poštvat proti němu krále Václava II. Poté, co se Závišovi v novém manželství narodil syn, pozval na oslavu jeho narození krále českého, uherského a vratislavského, aby se stali kmotry jeho syna.

Václav II. se však nechal Závišovými nepřáteli přesvědčit o spiknutí proti jeho osobě a životu a rozhodl se pomstít. Pozvání zdánlivě přijal, ale požádal svého nevlastního otce, aby šel na hostinu s ním. Záviš dorazil jen s malým doprovodem, skutečně byl zajat a odsouzen. Byl umístěn do Bílé věže jako zločinec poté, co odmítl vrátit hrady, které dostal od Kunhuty. Strávil tam celkem 1,5 roku, ale čas si krátil psaním písní.

Zrod povstání

Vítkovci povstali proti Závišovu uvěznění a získali podporu uherského krále. Tím začalo být jejich povstání velmi vážné. V roce 1848 se do boje o trůn zapojil i Rudolf II. Habsburský poradil Václavu II. přivést Záviše před hrady, které ještě nebyly dobyty, a pohrozil popravou každé posádky, která se nebude chtít vzdát. Několik hradů se vzdalo, pouze na hradě Hluboká jeho bratr Vítek těmto hrozbám neuvěřil. Na Hlubokou přijel sám král, aby hrozbám dodal váhu, ale Vítek se odmítl vzdát. Záviš byl sťat prknem (pravděpodobně ostrým) a 24. srpna 1290 pohřben ve vyšebrodském klášteře.